Životopisný film Agnieszky Hollandové o Kafkovi je vzácným selháním jednoho z největších polských filmařů
Bohužel, jen málokterý z Hollandiných dalších nápadů skutečně funguje. Čím víc se dvouhodinová stopáž natahuje, tím častěji jsem si kladl jednu otázku: Proč? Proč je každá pátá záběrová kompozice přehnaným „crash zoomem“? Proč se nad Franzovými rty objeví třešeň, když – ležící na zemi – pokukuje pod sukně skupině dívek? Proč vidíme, jak Franz hraje v léčebně přetahovanou nahý, obklopený muži v zvířecích maskách? Proč je zde vtip o tom, že Američané, neschopní docenit jeho genialitu, končí v turistické pasti zvané „Kafka Burgers“? A proč se ve filmu objevuje hned několik anachronických skladeb polského indie rocku?